Karioka juž pisze, že piszę za malo. :-) Tak znów po czasie czeske (bardzie tym razem czeskopolskie) intermezzo... :-) Stromy chcou růst, cesty se vinout, líbat chcou ústa, minutky plynout. Vítr chce dout, Odra šumět tiš…

Ryba je doma v oceánu, pták je doma na nebi, člověk tam, kde má svou mámu, neboť má rodinné potřeby. Noha je doma ve střevíčku, srdce vlevo na hrudi, úsměv je doma na tvém líčku, a zadek v křesle, když se usadí. Loď je…

(przykro mi, že jeszcze nie moge werszowac po polski) Hledam slečnu, ve všem vděčnu, něhy lačnu, nebezpečnu. Krásná víčka, plná líčka, nu ve zkratce: andělíčka. Dlouhé vlásky, jako klásky, k zulíbání bez nadsázky…